HOBULAND

Historické budovy a místa MČ Praha 7

(převzato z website MČ PRAHY 7)

SAMOZŘEJMĚ BEZ SVOLENÍ

Areál kostela sv. Klimenta
Kostel sv. Klimenta se nachází na rozhraní ulic Skalecká a Kostelní. Původně románský kostelík, přestavěný ve 13. století. Po požáru v roce 1603 postaven znovu v letech 1659-1677 jako raně barokní stavba, obsahující některé časně gotické prvky, např. lomený portál. Štuková výzdoba patrně maskuje původní gotická žebra, konzoly a svorníky. Kostel rozšířen roku 1898. Součástí jeho areálu je hřbitov, ohradní zeď s výklenkovou kaplí a branou, socha sv. Jana Nepomuckého a morový sloup. Atributem sv. Klimenta je kotva, obsažená ve znaku MČ Praha 7.
Kostel sv. Antonína Paduánského
Základní kámen položen v roce 1908, práce probíhaly v letech 1908-1911, vysvěcení v roce 1914. Pseudogotický styl podle projektu architekta Františka Mikše. Tzv. Zvon svobody, dar amerického lidu z roku 1918, byl instalován až v roce 1980. Kostel je proslulý dřívějším působením biskupa P. Václava Malého
Kaple sv. Maří Magdaleny
Kruhová raně barokní kaple, jíž dal na klášterní vinici v roce 1635 postavit probošt již zrušeného kláštera cyriaků z protější strany řeky. Původně stála v těsné blízkosti Čechova mostu, v polovině 50. let 20. století jí však v důsledku komunikačních úprav předmostí hrozilo zboření. Byla proto 3.-4. února 1956 přesunuta necelých 31 metrů směrem proti proudu Vltavy, k současné Občanské plovárně. Projekt přesunu navrhl a vypracoval akademik prof. Dr. Ing. Stanislav Bechyně. Jednalo se o první akci svého druhu u nás.
Letenské sady
V 15. století byla na svahu Letenské pláně pěstována vinná réva. Později, především v důsledku válečných událostí, vinice pustly a zanikaly. Ještě na konci 17. století bylo letenské návrší téměř prázdné. V letech 1715-1717 zde byl postaven reprezentační letohrádek pro místrodržícího Františka Josefa Waldštejna a jeho ženu Markétu Černínovou. Letohrádek nazvaný Belvederé byl zničen během války kolem roku 1742. Byla vykácena i kaštanová alej mezi letohrádkem královny Anny a Místodržitelským letohrádkem v Královské oboře. Počátkem 19. století patřila velká část zdejších pozemků baronu Jakubu Wimmerovi. Ten vinice částečně obnovil a zasadil zde první okrasné a ovocné stromy. Podstatné rekonstrukce se sady dočkaly v 80. letech 19. století za působení renomovaného zahradního architekta Františka Thomayera. Letenské sady se proslavily i první pražskou lanovou drahou z roku 1891, která vedla od Vltavy k Letenském zámečku (restauraci). Její provoz byl ukončen během 1. světové války a již nikdy nebyl obnoven. Až do roku 1937 ji vystřídaly kryté pohyblivé schody, houfně využívané především fandy obou letenských „S“. Již tehdy byly schody využívány i k reklamním účelům, především firmou Baťa a Neher. Na stavbu lanovky navázal během Všeobecné zemské výstavy v Praze roce 1891 František Křižík, který od stanice lanovky postavil první elektrickou dráhu u nás. Vedla Oveneckou ulicí až k hornímu vchodu na Výstaviště a měřila 800, později 1400 metrů. Provoz obstarávaly dva otevřené vozy. Po skončení výstavy zájem cestujících opadl a trať byla roku 1902 zrušena. Součástí Letenských sadů je Hanavský pavilon, objekt EXPO ´58 a viničné sklepy, historický kolotoč a v zahradě poblíž Letenského zámečku i hudební besídka. V sadech byla původně umístěna také socha dívky a socha Diany.
Letenský zámeček - Letenské sady
Novorenesanční jednopatrová budova se zvýšeným přízemím. Postavena v roce 1863 dle plánů architekta Ignáce Ullmanna ve stylu italské předměstské vily jako výletní restaurace. V roce 2001 zrekonstruována do podoby dle původních plánů, objekt má dvě restaurace, kavárnu, stylové salónky a velkou zahradu s altánem. Od roku 1891 až do 1. světové války jezdila k restauraci od Vltavy první pražská lanová dráha, kterou vystřídaly kryté pohyblivé schody
Hanavský pavilon - Letenské sady
Pavilon postavený pro Jubilejní výstavu roku 1891 byl darován majitelem, knížetem Hanavským, městu Praze a roku 1898 přenesen do Letenských sadů. Projekt stavby vypracoval architekt Heiser, litinové eklektické prvky provedl modelář Z. Fiala podle nákresů architekta Hercíka. Pavilon je významnou uměleckohistorickou a technickou památkou, slouží jako restaurační zařízení.
EXPO´58 - Letenské sady
Architektonické řešení bývalé restaurace Praha pro světovou výstavu EXPO´58 v Bruselu je dílem architektů Josefa Hrubého, Zdeňka Pokorného a Františka Cubra. Roku 1960 objekt umístěn v Praze. Plastická výzdoba od Jana Kodeta, v interiéru nástěnné malby žáků UMPRUM pod vedením Aloise Fišárka. Pozoruhodná architektura tvořila součást československého výstavního pavilonu představujícího mezník ve vývoji české architektury na přelomu 50. a 60. let. Budova restaurace stojí částečně na základech bývalých viničních sklepů z konce 17. století. V současné době zde sídlí reklamní agentura.Podlahový kolotoč z roku 1894 na dvanáctiúhelném půdorysu, v rozích s trojicí dřevěných sloupků. Nad oblouky vstupů jsou vyřezávané prkenné stěny. V roce 1994 byl odcizen historický orchestrion. O víkendech a při hezkém počasí jej majitelé stále provozují. Besídka na osmiuhelníkovém půdorysu s litinovými sloupky, postavena v 2.pololetí 19. století. Bronzový dívčí akt poblíž objektu EXPO ´58 je dílem sochařky Marty Jiráskové z roku 1960. V současné době je uschována Galerií hl. m. Prahy, MČ Praha 7 se pokusí o její navrácení. Původní bronzové sousoší Františka Rouse z roku 1916 bylo umístěno poblíž objektu EXPO ´58. Originál i kopie byly zcizeny. Sousoší umístěné na mramorovém pylonu znázorňovalo Dianu s chrtem u nohou, po stranách í sousoší srnec s laní a srnka se srnečkem.
Královská obora
Od poloviny 19. století nazývána lidově Stromovka, nejspíš nesprávným přeložením německého označení „Baumgarten“. Obora byla založena v první polovině 14. století Janem Lucemburským na území osady Ovenec. Od 17. století se název Ovenec používal pro osadu, zatímco Královská obora byla nazývána Bubenčem. V husitských válkách byla obora poničena, obnovena Ferdinandem I. v letech 1536-1548 a roku 1559. Za Rudolfa II. zde byl zřízen rybník napájený Rudolfovou štolou vodou z Vltavy. Roku 1742 poničila oboru francouzská vojska, k obnově došlo ještě za vlády Marie Terezie. Roku 1804 byla obora zpřístupněna veřejnosti a zároveň byla stržena zeď mezi oborou a bývalou Štěpnicí, jež byla zpřístupněna již dříve a obě části obory byly spojeny v park. Od té doby slouží jako vyhledávané rekreační místo Pražanů. Součástí areálu Královské obory je socha stojícího hocha, Místodržitelský letohrádek, myslivna, Královská dvorana, bývalá hospodářská budova, skleník a brána do Královské obory, novou stavbou je i Planetárium
Rudolfova štola - Královská obora
Podzemní štola mezi nábřežím Kpt. Jaroše a Královskou oborou byla vyhloubena v letech 1581-1593 k napájení rybníka v Královské oboře. Štola vedená pod Letnou, začínající pod dnes neexistujícím Novomlýnským jezem, dlouhá asi 1000m, byla hloubena z obou konců a původně z pěti šachet současně. Prostřední šachta byla po dosažení 15m pro příval vody opuštěna a zasypána. Profil štoly je přibližně 3,5m na 2,2m. Původně byly vyzděny pouze části štoly a vstupů, šachty i štola měly pouze výdřevu z kulatiny, ale v průběhu 18. století došlo k jejich vyzdění. Vybudování Rudolfovy štoly znamenalo realizaci na svou dobu neobyčejné myšlenky a díky pozdějším obnovám se toto pozoruhodné technické dílo zachovalo dodnes. Její součástí je i strážní domek na nábř. Kpt. Jaroše a vodovodní domek v Královské oboře. Připravuje se využití pro původní účel - zásobování rybníčků v Královské oboře vodou. Veřejnosti zpřístupněna příležitostně.
Bronzová plastika Karla Dvořáka z r. 1960, umístěná v záhonu před Místodržitelským letohrádkem
Místodržitelský letohrádek- Královská obora
Hrádek zbudovaný v letech 1495-1503 za Vladislava Jegellonského. Z doby založení zachována věž a plastika lva s jagellonským monogramem. Za Rudolfa II. v roce 1594 upraven renesančně jako lodžiová vyhlídková stavba. V letech 1805-1811 přestavěn ve stylu romantické gotiky Janem Filipem Jöndlem podle projektu Jiřího Fischera, Sochařská výzdoba je dílem Ignáce Michala Platzera a Josefa Krannera, malby pokojů, které vytvořila dílna Josefa Navrátila, se nezachovaly. V 19. století byl letohrádek letním sídlem místodržícího v Čechách. Zajímavá architektura, významná dominanta v přírodním rámci Královské obory.Přízemní domek s valbovou střechou a klasicistními fasádami. Myslivna zmiňována roku 1794. Postavena asi koncem 18. století, později upravována. Novodobě vestavěno podkroví. Poblíž brána do Královské obory.
Královská dvorana - Královská obora
Bývalý lovecký zámeček, tzv. královská dvorana, v 19. století nazývána stará nebo první restaurace. Zámeček byl postaven v letech 1689-1691, kdy byl rovněž vyzdoben velký sál freskou Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu. Roku 1791 úpravy podle návrhu architekta Františka Antonína Leonarda Hergeta, kdy byly dvorana změněna v restauraci. Výrazná novogotická přestavba v roce 1855 pochází od Bernarda Gruebera. V roce 1882 získal objekt do pronájmu Václav Šlechta, jehož rodina zde provozovala restauraci (původ lidového názvu „Šlechtova restaurace“). V lednu 1950 zemřel Šlechta na infarkt poté, co odmítl začlenit svůj podnik do podniku Hotely a restaurace hl. m. Prahy. Restaurace byla v provozu do 70. let 20. století. V roce 1978 a 1980 objekt vyhořel, do roku 1989 provizorně zastřešen. Královská dvorana byla v majetku ministerstva kultury a následně Státních restaurátorských ateliérů. Později přešla na Fond národního majetku, v roce 1995 na hl. m. Prahu. O rok později byla svěřena Praze 7. V současné době průběžně probíhají práce zabraňující dalšímu výraznějšímu chátrání, nákladem 10 mil. přivedeny Městskou částí Praha 7 inženýrské sítě. Je hledáno další řešení, kterým bude investor-nájemce nebo postupná rekonstrukce Městskou částí Praha 7. Předpokládané náklady na rekonstrukci jsou cca 150 milionů korun. Působí zde Kulturní enkláva Šlechtovka.Na návrší svahu Místodržitelského letohrádku opisuje zaobleným, velmi protáhlým a úzkým půdorysem terénní tvar. Na jižní straně je objekt přízemní, na severní dvoupatrový. Působivá novogotická fasáda, současná s adaptací letohrádku v letech 1805-1811 podle návrhu Jiřího Fischera, dotváří romantické pojetí celého komplexu. V druhém suterénu prostor s lomenou valenou klenbou s toskánským sloupem a další klenuté prostory.
Skleník poblíž Místodržitelského letohrádku se střední zděnou částí s klasicistním průčelím, ukončeným trojúhelným tympanonem, byl postaven kolem roku 1814, přestavěn po roce 1880.Dvoudílná brána v Gothardské ulici s půlkruhovým zaklenutým vjezdem a brankou pro pěší, jež vede do bývalé Štěpnice, mezi níž a Královskou oborou byla stržena zeď a scelený komplex byl roku 1804 zpřístupněn veřejnosti z podnětu hraběte Chotka. V nástavci brány vsazena deska na paměť zpřístupnění Královské zahrady. Poblíž myslivna.
Výstaviště Praha
Areál Starého výstaviště vybudován pro Jubilejní výstavu v roce 1891, dále doplněn pro Národopisnou výstavu v roce 1895. Jeho základem se stal situační plán vypracovaný architekty B. Münzbergrem a A. Wiehlem s centrální výstavní plochou Průmyslového paláce. Náročnou výstavbu areálu zkomplikovala na podzim roku 1890 katastrofální povodeň, která protrhla Karlův most a vtrhla i do areálu Výstaviště a zničila již postavené části staveb, včetně železných oblouků Průmyslového paláce. Přesto byl areál k 15. květnu 1891 slavnostně otevřen. Součástí areálu bylo i Františkem Křížíkem nainstalované moderní slavnostní elektrické osvětlení, obří reflektor na věži Průmyslového paláce a všemi obdivovaná světelná fontána. V rámci Jubilejní výstavy byla z Letenských sadů k Výstavišti přivedena první elektrická dráha u nás. Vedla Oveneckou ulicí až k hornímu vchodu na Výstaviště a měřila 800, později 1400 metrů. Provoz obstarávaly dva otevřené vozy. Po skončení výstavy zájem cestujících opadl a trať byla roku 1902 zrušena. V letech 1952-1955 byl areál upraven na Park kultury a oddechu Julia Fučíka, nyní se nazývá Výstaviště Praha. Jeho součástí je i Lapidárium či Pavilon panorámatu Bitvy u Lipan. Od roku 1964 se v areálu Výstaviště zde pořádá Matějská pouť. Pro kulturní aktivity jsou určeny prostory tzv. Pyramidy, Divadla Spirála a Divadla Globe , které byly vybudovány v 90. letech 20. století.Stavba tvořená převážně prosklenou železnou konstrukcí, postavená podle projektu architekta B. Münzenbergera za spolupráce inženýra Prášila s výzdobou B. Ohmanna a A. Dryáka. Na projektu spolupracoval rovněž Antonín Wiehl. Vnitřní úpravy z roku 1907 podle projektu architekta J. Fanty. Figurální vitráže bočních křídel podle Mikoláše Alše. Palác byl koncipován jako centrální budova se dvěma křídly, která měla být po ukončení výstavy stržena. Další úpravy v letech 1952-1954, tehdy odstraněn dekorativní portál v ose hlavní fasády a vytvořeno nové předsálí. Vynikající umělecká a technická památka.Řešení moderní analogie Křižíkovy fontány navrhl v 90. letech 20. století arch. Z. Stašek. Kolem fontány je amfiteátr pro pět tisíc diváků.
Objekt Lapidária postaven roku 1891 Antonínem Wiehlem. Roku 1907 došlo k přestavbě v barokizujícím secesním stylu a k přístavbě. V této podobě, vytvořené architektem Hrubým a stavitelem Schlafferem, stál pavilon do 50. let 20. století, kdy bylo hlavní průčelí vyzdobeno štukovou reliéfní výzdobou od G. Zouly. V současné době jsou zde instalovány exponáty Národního muzea.
V okrouhlém pavilonu panoráma Bitvy u Lipan, dílo L. Marolda z let 1897-1898, realizované za spolupráce Václava Jansy, Karla Rašky, Karla Štapfera, Theodora Hilšera a Ludvíka Vacátka. Budova z roku 1908 podle projektu Jana Kouly.
Areál Hlávkova mostu
Most je rozdělen ostrovem Štvanicí na dvě rozdílně řešené části, které se staly kompromisem tehdejších zastánců betonového a železného provedení mostů. Celkově je most vybudován v tehdy moderním slohu kubismu. První, betonová část ze Štvanice do Holešovic, byla postavena v letech 1909-1912 podle projektu architekta Pavla Janáka a ing. Mencla. Beton zde byl prezentován jako stavební materiál i jako materiál vhodný pro plastickou výzdobu. Most zdobily plastiky J. Štursy a medailony J. Mařatky a O. Guttfreunda. Druhá část mostu vedoucí ze Štvanice na Florenc byla zbudována v letech 1908-1910 zastáncem „železného provedení“ architektem M. PetrůJedná se o portréty dvanácti představitelů městské správy v době stavby mostu, které jsou umístěny v cípech hlavních kleneb.
Soubor železničních viaduktů
Jedná se o soubor železničních viaduktů mezi ulicemi Za viaduktem a U slepého ramene a v Královské oboře. Viadukt v Karlíně navazující na most přes Štvanici a viadukt v Královské oboře jsou novostavby z let 1846-1849, projektované Aloisem Negrellim. Vynikající technické památky.
Soubor činžovních domů „Molochov“, Milady Horákové
Blok šestipatrových domů s ustupujícím posledním patrem a plochými střechami postavený roku 1938. Konstrukční řešení vytváří železobetonový skelet. Průčelí oživují lodžie a plochy s keramickým obkladem. Hlavním architektem byl Josef Havlíček.
Dům čp. 612, Milady Horákové
Historizující průčelí třípatrového domu z roku 1892 má v pásu sgrafit dle kartonů Mikoláše Alše (žánrové obrázky s námětem práce a řemesel, související se zpracováním dřeva). Ve dvou nikách po stranách arkýře v prvním patře je štuková plastika sv. Cyrila a Metoděje. Objekt je památkově chráněn v rozsahu uličního průčelí.
Domy čp. 845-854, 860-862, Milady Horákové - nemovité kulturní památky
Stavitel ing. Jar. Bečka.
Dům čp. 1498 „kachlíkárna“, Milady Horákové 85 - Nad Štolou 3
Administrativní budova postavená v roce 1938 podle projektu Kamila Roška za účasti Jaromíra Krejcara a Jana Zázvorky. Konstrukci objektu tvoří železobetonový skelet. Průčelí a větší část obloženo bílým keramickým obkladem. Koncem 20. stol. přistavěná část. Významná konstruktivistická stavba uzavírající Letenskou pláň. Lidově nazývána „kachlíkárna“.
Dům čp. 811, Kamenická 35
Architektonicky zajímavý pětipatrový objekt z let 1922-1923 architekta O. Novotného uplatňující zde prvky rondokubismu. Stavitelem byl ing. F. Troníček, realizovalo Družstvo pro stavbu učitelských domů v Praze.
Hotel Belveder, Na výšinách 2
Nárožní objekt z konce 19. století a hodnotnou pseudobarokní fasádou.
Veletržní palác
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47.
Funkcionalistická stavba z let 1925-1928 podle projektu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. Podle zadání se jednalo o veletržní centrum se dvěma výstavními paláci, s hotelem a obytným domem a s administrativní budovou. Ve své době největší železobetonová stavba svého druhu na světě, navíc jedna z prvních oficiálních budov postavených v teprve rodícím se funkcionalistickém stylu. Svému účelu sloužil až do roku 1939, kdy ho převzaly německé říšské úřady a používaly ho, včetně přilehlého prostranství, také jako shromaždiště Židů před odsunem do koncentračních táborů. Po válce byla veletržní funkce obnovena, poslední trh se však konal již v roce 1949. V roce 1951 byl palác menšími úpravami přestavěn na administrativní budovu. V roce 1974 palác shořel, část pater se propadla. Po dlouhé době uvažování zda a na jaké účely bude palác zrekonstruován, bylo v roce 1978 rozhodnuto o rekonstrukci pro potřeby Národní galerie v Praze. Provoz byl zahájen v roce 1995.
Dům čp. 858 - ostrov Štvanice
Volně stojící patrový klasicistní dům s podkrovím, postavený v roce 1825, s neobvyklým architektonickým členěním. Nejzajímavějším motivem jsou dorské polosloupy mezi jednotlivými okny přízemí, které nesou mohutnou římsu. Tentýž prvek se objevuje i v interiéru přízemí, kde dorské polosloupy podpírají stlačené pasy, na nichž spočívá rovný strop.
Vodní elektrárna - ostrov Štvanice
Vodní elektrárna je výraznou historickou industriální architekturou. Vybudována v letech 1913-1914 podle návrhu ing. arch. Aloise Dlabače.
Dům čp. 1149 „Domovina“, Na Maninách 32
Obytný objekt při ulici, ve dvorní části společenské využití se sály. Postaven v roce 1919 pro bytové družstvo zřízenců a dělníků železničních, stavitelem a architektem Otto V. Mácou a ing. architektem Karlem Roštíkem.
Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum
Kostelní 42, Kostelní 44, Muzejní 1, 2 a U Letenského sadu 1
Dvě symetrické monumentální budovy z let 1938-1941 realizované podle projektu Milana Babušky jako muzejní objekty. Významné konstruktivistické budovy, závažné i urbanisticky.
Budovu Národního technického muzea tvoří třípatrová a jednopatrová část a hala s galerií. Konstrukce je z železobetonového skeletu s výplňovým zdivem. Průčelí s keramickým obložením a obkladem žulovými deskami.
Budovu Národního zemědělského muzea tvoří dvoukřídlý třípatrový objekt s jednopatrovou částí jednoho křídla, který je řešen jako železobetonový skelet. Průčelí mají keramický obklad, v přízemí obklad žulovými deskami. Budova postavena pro tehdejší Čs. zemědělské muzeum v Praze, nyní Národní zemědělské muzeum. Pozdně funkcionalistická budova vznikla jako čisté účelová stavba poté, co se na zemědělské expozici na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891 podařilo shromáždit kolekce trvalejší hodnoty.
Administrativní budova čp. 1477 - Dopravní podniky hl. m. Prahy
Bubenská 1, Antonínská 1, Strossmayerovo náměstí 6
Rozsáhlý, funkčně členěný objekt Dopravních podniků hl. m. Prahy postavený roku 1927 podle projektu Adolfa Beneše a Josefa Kříže. Funkcionalisticky pojatá architektura, racionálně řešící problematiku velké administrativní budovy, představuje jednu z nejlepších realizací tohoto období. Konstrukce provedena jako železobetonový skelet s výplňovým zdivem. Průčelí obložena z větší části bílým keramickým obkladem. Novým architektonickým prvkem v řešení interiérů bylo použití ochozích (pavlačových) hal se střešním osvětlením. V části prostor působí KD Vltavská.
Budova bývalé Úrazové pojišťovny, nábř. Kpt. Jaroše 1000
Administrativní budova postavena v letech 1926-1929 pro Úrazovou pojišťovnu podle návrhu architekta Jaroslava Rösslera. Na výtvarné výzdobě objektu, jehož hlavnímu průčelí dominují plastiky symbolizující čtyři odvětví průmyslu, se podíleli sochaři Josef Mařatka a Karel Pokorný. V současné době v majetku České konsolidační agentury. Část prostor budovy má pronajaté Úřad MČ Praha 7.
Areál Akademie výtvarných umění, U Akademie 4
Stavba AVU (http://www.avu.cz/) realizována v letech 1898-1902 podle návrhu arch. V. Roštlapila. Autory vedlejší budovy, Školy architektury AVU, vystavěné v letech 1919-1923, byli architekti Jan Kotěra a Josef Gočár.
Sportoviště
Holešovice a Bubny byly odedávna střediskem sportovního života v Praze. Zejména se zde provozovala atletika, kopaná, házená, později košíková a lední hokej. Sport byl vždy provozován i v sousedící Troji (ragbyové hřiště SK Slavia Praha, umělý sportovní kanál, jezdecký klub a závodiště). V Holešovicích a Bubnech patří k nejvýznamnějším místům středisko tenisu AC Sparta Praha, TJ Lokomotiva Praha, ostrov Štvanice, stadión AC Sparta a Sportovní hala HC Sparta na Výstavišti.
Ostrov Štvanice
V západní části ostrova Štvanice byl v roce 1932 vybudován Zimní stadión s umělou ledovou plochou, který byl v roce 1956 zastřešen. Ve východní části ostrova bylo při severním okraji zřízeno přírodní koupaliště s bazénem, při jižním okraji již bývalý stadión TJ Slavoj Praha s opuštěnou atletickou drahou a kurty. Mezi Hlávkovým mostem a železničním viaduktem byl vybudován Centrální tenisový dvorec s betonovými tribunami pro sedm tisíc diváků, s deseti venkovními kurty a halou s dvěmi tenisovými dvorci. Tenisové centrum bylo otevřeno v roce 1986.
Na ostrově je také nemovitá kulturní památka dům č. 858 a historická industriální architektura v podobě vodní elektrárny.
Současný stadión AC Sparta byl vybudován na Letenské pláni poté, co zde v roce 1945 po čtyřiceti letech provozu atletické dráhy SK Slavia vyhořela tribuna a Slavia se přestěhovala do Vršovic. Již v roce 1924 zde však byl vystavěno hřiště AC Sparta s atletickou drahou. V roce 1934 zničil požár tribunu, v roce 1936 byla postavena nová, betonová. V 50. letech bylo vedle hřiště pro kopanou zřízeno i hřiště pro házenou (v zimě používané jako kluziště) a byla vybudována nová atletická dráha. V roce 1969 byl celý areál zcela rekonstruován, atletická dráha kolem hřiště byla přemístěna a boční tribuna ze strany Letenské pláně byla postavena tak, aby mohla být používána při vojenských přehlídkách za komunistického režimu. Posledními zásadními úpravami prošel areál v letech 1993-4, kdy zde vznikl stadión určený výhradně pro kopanou. V blízkosti hlavního stadiónu byla v roce 1967 postavena i hala AC Sparta pro košíkovou.
Sportovní hala ČSTV vznikla na Výstavišti u Stromovky v 60. letech 20. století. V současné době v užívání HC Sparta. Klub má zároveň v užívání i sousedící Zimní stadión, Sportovní halu a krytý plavecký bazén.
Holešovické přístaviště
Budování přístaviště bylo zahájeno roku 1882, svoji činnost zahájilo roku 1894. Tvar a velikost vlastního přístavu závisel na daných, poměrně obtížných místních vodních poměrech. Z tohoto důvodu navrhli stavitelé podélný tvar přístavu, který má výhodu v možnosti větší plochy pro překládání zboží. Podél hráze se dosud prostírá překladiště s kolejemi. Při stavbě se odvezlo 513 900 m3 půdy, jelikož povrch terénu ležel více než pět metrů nade dnem přístavu. V současné době jsou ve vlastnictví a.s. České přístavy
Holešovická tržnice
Koncem 19. století docházelo k postupné likvidaci soukromých porážek na území Prahy, po sloučení okolních obcí s Prahou byly uzavřeny i všechny jatky předměstské. Následně proto byly dne 1.7. 1895 otevřeny Ústřední jatky hlavního města Prahy. Součástí areálu byl domek pro vrátného, jateční burza, prodejna masa z výseku, hostinec, budova pro správu jatek, výběrny, chlévy a další zařízení, především pak jateční část, kde byly i chladírny a laboratoř. Hlavní vchod do jatek je ozdoben dvěma alegorickými skupinami na mohutných zděných pilířích vytesaných z kamene, jejichž autory je ak. sochař Schnirch (autor výzdoby Národního divadla a plastik Národního muzea) a Čeněk Vosmík. Ústřední jatky a dobytčí trh měly od samého počátku svůj vlastní vodovod a kanalizaci. Mohutné ocelové střešní konstrukce budov jsou dílem továrny Českomoravská - Kolben - Daněk. V roce 1921 zde zahájila provoz Řeznicko-uzenářská banka, kde probíhaly veškeré platby za koupené a prodané zboží. Jatky byly zrušeny v roce 1983, kdy byly otevřeny nové masokombináty v Písnici a Čakovicích. Následně zde byla otevřena tržnice, která zde slouží dosud. Celý areál prochází postupnou rekonstrukcí.
První pražský měšťanský pivovar
Tradice pivovarů je v Holešovicích a Bubnech poměrně dávná. Vedle bývalého pivovaru Bubny a pivovaru na území Troje ji podpořil především První pražský měšťanský pivovar. První pražský měšťanský pivovar byl založen v roce 1895 především kvůli absenci velkého pivovaru na území Prahy, který by konkuroval velkopivovarům v Plzni či ve Velkých Popovicích. K popularitě pivovaru, jehož provoz byl zahájen roku 1897, přispěl zejména 15° světlý Ležák Primátor, různá zdravotní a tmavá piva či 15° Kardinál. Po válečné krizi v 20. letech 20. století se stal prosperujícím podnikem. Během II. světové války nastaly vážné problémy, po válce byl pivovar ve velmi špatném stavu. Nástup komunistické éry znamenal začlenění pivovaru do Pražských pivovarů, n.p. a pokles úrovně piva. Zlepšení nastalo v 80. letech, kdy se pivovar vrátil k tradici tmavých piv výrobou 11° ležáku nazvaného Kardinál, později Měšťan. Po roce 1989 se pivovar začal vzmáhat, přesto zde byla začátkem roku 1998 ukončena výroba. V současné době plánuje majitel přestavbu pivovaru na kulturně-společenské centrum.
Historie bubenského pivovaru je dávnověká. Býval součástí hospodářské usedlosti Bubny, o které existují zmínky již v roce 1172. Pivo se zde začalo vařit v polovině 17. století, kdy byl Švédy zpustošený statek barokně přestavěn. V polovině 19. století pronajala rodina Richterů pivovar sládkovi Otakaru Kejřovi a pivovar se stal místem rozvíjejícího se kulturního života. V roce 1875 přibyla i velká síň, kde se pořádaly taneční zábavy a kde později zakotvilo Dělnické divadlo Prahy VII. Ke konci 19. století původní význam statku vyhasínal. Prostory pivovaru byly v letech 1906-1909 přestavěny. Díky dobrému pivu pivovar sice překonal I. světovou válku, ale sláva „pivovaru U Kejřů“ se již nevrátila. V roce 1926 byla výroba piva ukončena. Za II. světové války se pivovar využíval jako skladiště. Pivovar byl zdemolován v roce 1957.
Všeobecná zemská výstava v Praze v roce 1891
Všeobecná zemská výstava v Praze v roce 1891 byla uspořádána na oslavu jubilea první průmyslové výstavy v roce 1791. Pro samotné Holešovice a Bubny znamenala významný předěl, který do tohoto území přinesl nové aktivity a rozvoj. Výstava měla silný národní a politický podtext - průmyslová výstava v roce 1791 totiž proběhla v rámci oslav korunovace Leopolda II. českým králem. V roce 1891 panující František Josef II. se však českým králem korunovat nedal. Oslava Leopoldova jubilea proto byla i jistým připomenutím ideje české státnosti, navíc v době, kdy Vídeň a němečtí nacionalisté dělali vše pro její zapomenutí. Přestože šlo o zemskou výstavu, němečtí průmyslníci sídlící v Českém království ji, až na nepatrné výjimky, bojkotovali. Výstava, organizovaná a vybavená výhradně českými podniky, však měla obrovský úspěch a ukázala schopnost českých lidí. Díky německým obstrukcím byl boj o výstavu od samého začátku velmi tvrdý. Teprve roku 1888 byl zvolen první přípravný výbor, v jehož čele stál hrabě Karel Max Zedtwitz, jedním z místopředsedů byl zvolen František Křižík. O významu podniku svědčí i složení generálního výboru, v němž byl hrabě Bedřich Kinský, hrabě František Thun, kníže Jiří Lobkowicz či pražský primátor dr. Jindřich Šolc. Usnesením zemského sněmu byla ke zbudování Výstaviště určena část Královské obory. Výstava byla zahájena 15. května 1891, ukončena byla 18. října 1891. Jednou z atrakcí výstavy byl i Hanavský pavilon, vyhledávaná byla balónová aréna, kde se pořádaly vyhlídkové lety upoutaným i volným balónem. Součástí výstavního dění byl i II. všesokolský slet. Výstavu shlédlo dva a půl milionu návštěvníků, podívat se přijel i sám František Josef II. O monumentalitě výstavy svědčí i výstavní katalog, který zahrnoval přehled vystavovatelů včetně soupisu pavilonů a exponátů na plných 350 stranách.
Symbol MČ Praha 7
Symbolem MČ Praha 7 je polcený štít, jehož levou polovinu tvoří polovina štítu současného znaku města, pravé pole je modré se stříbrnou kotvou. Levé pole symbolizuje zároveň i historické spojení městské části s Prahou, protože obě starobylé obce Holešovice i Bubny patřily kdysi panovníkovi. Kotva je atributem sv. Klimenta, jemuž je zasvěcen kostel v Bubnech, nejstarší dochovaná stavba na území Prahy 7. Kotva ve znaku připomíná i přístav - mimo jiné také díky jemu se Holešovice tak rychle staly na konci 19. století průmyslovým zázemím tehdejší Prahy.