17.LISTOPAD 2008
Nesnesitelná lehkost k zblití
The Unbearable Lightness of Spew |
Drama
ČESKÁ REPUBLIKA, 2008, 9 986 400 min
Vzpomínám si přesně, jak jsem před 19ti lety prožíval večer 17. listopadu. Události na pražské Národní třídě, všude bylo plno lidí, kteří přišli, aby si připomněli události, které se zde seběhly v letech minulých v době hroutící se socialistické soustavy komunistického ráje. Nevěřícně jsme koukali v restauraci na televizi a pomalu začali tušit, že jsme svědky něčeho zásadního a měnícího naše socialisticky vyprofilované životy. Bylo mi necelých 17 let... Nade vší pochybnost jsme se upřímně radovali ze změn, které 17. listopad 1989 přinesl, nepřinesl, mohl přinést a nebo měl přinést... Bláhoví věřili, že se tehdy, před 19 lety, svět změnil k lepšímu. Že přišla revoluce, která smetla starý řád a nastolila nový, lepší. Ale byla to skutečně revoluce? Nemyslím.
V roce 1989 nešlo v politické rovině o víc, než o kosmetickou změnu, která na podstatě systému v této republice mnoho nezměnila. O převratu se dá mluvit pouze v rovině hospodářské, když byl socialismus rázně a bezohledně nahrazen kapitalismem. Ovšem ani v tomto případě se nedá mluvit o revoluci, protože rok 1989 nepřinesl nic nového, ale pouze návrat k systému, který zde již kdysi existoval a byl opuštěn poté, co děsivým způsobem pro obyčejné lidi selhal ... Byť ještě hroznějším a zrůdným hybridem pomatených levicových extrémistů...
„Restaurační převrat", melodramatická „sametový revoluce".
Mnoho lidí však stále věří nebo chce věřit v revoluci, že to byl lid, který v roce 1989 způsobil změnu režimu. Lid je v tom zcela nevině. Lid byl pouze ve správný čas na správném místě, a mohl sehrát roli komparsu v převratové frašce cíleně řízenou pány SHORA. Posloužil jako užitečný idiot těm, kteří bez patosu a skrupulí celé to divadlo režírovali – komunistickému panstvu, které dávno rezignovalo na ideály revoluce, a nyní si pouze chtělo pojistit své majetky a otevřít si cestu k jejich dalšímu rozhojnění. Suverenita, s jakou se někdejší nomenklaturní kádry transformovali na podnikatele a finančníky, dává tomuto výkladu děsivý rozměr pravdvivé skutečnosti.
Nejsem přesvědčen, že lid, TEDY MY VŠICHNI, je iniciátorem změn a tím, kdo
tyto změny řídí. Myslel, že vše, co se děje, děje se v souladu s jeho
vůlí a v jeho prospěch. Nechali jsme si proklouznou „revoluci" mezi
prsty. Ideály svobody a demokracie vzaly za své krátce po převratu,
jakmile splnily svůj účel, a místo nich přišlo sobectví, prospěchářství
a absolutní pohrdání právem. A lidičky, mlčky přihlížíme tak dlouho, až
ztrácíme jakoukoliv možnost běh událostí ovlivnit a jen tupě vláčeni našimi všedními starostmi dostáváme NA PRDEL od těch, které vlna našeho nadšení, elánu a především naivity vynesla ke korytům, od kterých se hodně mlaská, občas teče krev, ale stejně se od nich NEODCHÁZÍ.
Přiznat si, že některé změny, ke kterým dochází bez toho, co si každý z nás myslí a bez možnosti vyjadřovat se jako VOX POPULI, jsou špatné,JE FÉR, zároveň v této dnešní "listopadové" společnosti znamená přiznat komunismu jeho díl jeho pravdy, jak ukazují povolební holporty soudruhů se soudruhy...
Přiznat si chyby polistopadového vývoje a pokusit se je napravit dnes zatím nedokážeme, byť jsme měli možnost vyvarovat se chyb, které před námi vyrobily jiné vlády. Devatenáct let poté. Ale za čtyřicet let komunistické nadvlády, teroru, bezpráví, vraždění, šikany, potlačování lidských práv a duševní mrzáctví celého národa, na které se s úspěchem vymlouvá každá neúspěšná polistopadová vláda, jsem dodnes neslyšel ani jediné PROMIŇTE!!! Natož bláhově doufat v potrestání a v právní nebo morální pranýřování těch, kteří nadále pochodují s pochodní třídní nenávisti s rudou zástavou s písní na trech.
Po hmotné stránce se máme lépe a třídně. Stačí blahobyt ke štěstí? Jsou peníze jediným měřítkem lidského ducha? Myslím, že nikoliv. Stačí chvíli vnímat svět kolem sebe a je zjevné, že lidé v České republice nejsou spokojeni. Nestrádají, přesto jim něco chybí. Neumějí to však pojmenovat, protože bohatství to není, hledají, aniž pořádně vědí co. Všeobecná podrážděnost, agresivita, nenávist, závist a „blbá nálada" nám vždy znovu připomenou, že něco je špatně.
Zažil jsem úřední uzavření Bunkru a spousty dalších rockových klubů, zajímavých nekomerčních prostorů, squatu Ladronka, to vše za pomalého a postupného vyřazování většiny z dění vlastních životů za podpory sílícího policejního vlivu podporovaného nesmyslně a chaoticky nastaveným právním řádem tolerujícím korupci, fašismus, komunismus a podobná hovna.
CHCE SE MI VŮBEC VZPOMÍNAT NA 17.LISTOPAD???
MŮŽEME ZKUSIT NEZAPOMENOUT MINULOST, PŘEŽÍT PŘÍTOMNOST A ZKUSIT ZMĚNIT BUDOUCNOST.....16.11.2008
Squatteři v Praze protestovali proti zákroku policie

17.11.2008
Odpůrci radaru protestovali v Praze

Několik stovek odpůrců radarové základny americké protiraketové obrany v Brdech demonstrovalo v pondělí v pražských ulicích. Akci uspořádala iniciativa Ne základnám. Začala na Národní třídě, kterou účastníci protestu celou zablokovali. Na místo dorazilo i několik stoupenců amerického protiraketového štítu, kteří se s demonstranty slovně napadali. Dva příznivce radaru museli po strkanici s názorovými protivníky odvést strážníci. Potyčka s policií se strhla i před úřadem vlády, kde demonstrace večer vyvrcholila.
17.11.2008
Střet radikálů s policisty v Litvínově
Policisté podle své mluvčí Ludmily Světlákové dosud zadrželi 15 pravicových radikálů. "Dvanáct osob je podezřelých z trestného činu výtržnictví, tři z přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele," uvedla.
